Soukromé podnikání má za úkol přinášet příjmy přesahující adekvátně výdaje. Tedy má být natolik ziskové, aby se nejen udržela firma nad vodou, ale aby se také dalo z takového podnikání žít. Aby si vydělal majitel i zaměstnanci a na své si přišli i dodavatelé, i stát a další, kdo si berou ze zisku svůj díl.
Dokud to vynáší, jsou všichni spokojeni. Jenže jakmile se to přestane vyplácet, je daleko hůř. Zejména právě pro dotyčného podnikatele, který tu nese za všechno zodpovědnost a který se musí postarat. Protože firma, která nevynáší, ba která je ztrátová, nemá pro svoji existenci opodstatnění.
Ale co když nemá podnikatel právě z čeho žít, protože se jeho podnik dostal do potíží? Co když by bylo potřeba investovat nebo zaplatit dluhy, ale není z čeho?
V takové situaci přicházejí logicky ke slovu půjčky. Protože právě díky nim se dají přečkat doby, kdy se nedaří, díky nim lze zaplatit vše, na co by jinak nebylo, díky nim lze firmu zmodernizovat a udržet nad vodou.
Jenže někomu, komu se nedaří, obvykle jen tak někdo nepůjčí. Každý z poskytovatelů půjček je ostražitý a nejdříve si zjistí, s kým má tu čest, než si s ním něco začne. A jakmile má podobný podnikatel jen nevalně vypadající daňové přiznání a nízké příjmy, jakmile nevypadají dobře jeho registry dlužníků a o slovo se hlásí třeba už i exekutoři, je nejednou po nadějích.
S výjimkou nebankovní nabídky, jež je dostupná i v takovém případě a jež nese označení hypotéka bez doložení příjmu. Tu totiž nebankovní společnost poskytne klidně i soukromníkovi, který vězí až po uši v problémech. Ale logicky teprve poté, co tento prokáže schopnost splácet alespoň po troškách a může dát za půjčené peníze do zástavy nějakou nemovitost.
V takovém případě lze získat na podnikání i nemalé peníze s dlouhou dobou splácení a dalšími přednostmi, a to skutečně rychle a výhodně. A nikdo není nezbytně ztracen.
